5. díl - Hrátky (Play)

16. srpna 2011 v 19:00 | Spiffy |  Naděje umírá poslední (Hope Dies Last)

PŘEDNASTAVENO

,,Nesahej na mě, Ruperte!" Zavrčel naprosto nepříčetný Spike, když ho bývalý pozorovatel chytil za kabát a snažil se zatáhnout ho zpět do hotelu, ale marně. Upír měl prostě svou hlavu a Buffy chtěl najít stůj co stůj, i kdyby přitom měl zemřít.
,,Spiku, tohle je unáhlené! Nenajdeš ji!" Stál si na svém Giles.
,,Dokážu ji vycítit, teď mě pusť!"
,,Giles má pravdu, buď tady zůstaneš dobrovolně, nebo tě přinutím," vložila se do debaty na první pohled křehká brunetka s dýkou v ruce.
Spike se pohrdavě zasmál. ,,Neztrapňuj se, Faith." V rychlosti Gilesovi jednu vrazil, ne moc velkou, nechtěl mu nijak ublížit, zablokoval Faithin útok a odhodil ji ke zdi Hyperionu. Ignoroval Angela, který vyběhl z domu a pomáhal jim na nohy a rozeběhl se do potemnělého L.A., najít svou Přemožitelku.


Věděla, že by měla něco udělat, že by měla jít zpátky do Hyperionu a říct o tom Gilesovi, pak by to všichni začali řešit, zase by je zatáhla do svých problémů, zase by kvůli ní umírali ti, které miluje. Ne, tentokrát to tak nenechá, tohle si musí vyřešit sama, ať chce nebo ne.
Pomalu se vyškrábala na nohy a utřela si aspoň rozmazanou řasenku smíchanou se slzami a trochou krve. Nejprve se musela nenápadně dostat do svého pokoje v Hyperionu a vzít si tam nějaké zbraně. Nechtěla ho zabít, na to ještě neměla sílu, zatím ne… Divila se, jak jí tohle připomnělo tu událost s Angelem, spíš Angelusem. Těch pár týdnů se bez něj cítila tak prázdná, to co dělal ji zevnitř sžíralo… Ale jeho tentokrát nenechá zajít tak daleko. Konečně stála pod oknem svého dočasného pokoje, na chvíli zaváhala, ale pak se přece jen chytila okapu a vylezla až k oknu. Naštěstí ho předtím nechala otevřené. Rychle vlezla dovnitř, přeskočila k šuplíku, na postel vyndala pár kolíků a dýku, došla ke skříni, ze které vytáhla pohodlnější džíny, černé tílko a koženou bundu, taky to všechno hodila na postel, spolu s ješt pár kusy oblečení. Jako poslední věc, kterou ze skříně vytáhla byla její milovaná kuše. Shodila ze sebe krvavé oblečení a oblékne se do čistého, zbraně naházela do batohu a zase se vyhoupla ven, pružně dopadla na nohy a rozhlédla se. Nikde nikdo. Rychlým krokem se rozešla někam do města.
Za něco přes půl hodinu hledání si konečně našla nějaký použitelný byt, zaplatila za něj, batoh ledabyle pohodila na zem a zašla do koupelny, potřebovala ze sebe smýt všechnu tu pomyslnou špínu. I když, pomyslnou není to správné slovo, byla zašpiněná od vlastní krve a prachu z uličky, a ten pach taky nebyl zrovna vábivý. Vlezla do sprchy a nechala se bičovat snad i miliony malinkých kapiček vody, které se po chvíli smíchaly i s jejími slanými slzami.
Bloudil městem snad už celou věčnost a věděl, že se brzy bude schylovat ke svítání. Nevěděl proč, ale ještě pořád nemohl zachytit tu její krásnou heřmánkovou vůni smíchanou s trochou malinové… Musel se usmát, jen vzpomínka na její pach ho dělala šťastným. Jenže teď na nějaké vzpomínání rozhodně nebyl čas. Když konečně zachytil její stopu, rychlým krokem ji sledoval, než došel do tmavé uličky. Cítil tam krev, ale ne její… Tedy, ano, i její tam byla, ale nejspíš nebyla zraněná moc, tím líp. Sehnul se pro rudou tekutinou nasáklou knihu a zamračil se. Nechápal, co tady Buffy dělala, ale rozhodně to nebylo nic dobrého. Věděl, že tady její stopa nekončí, vyskočil na střechu jednoho z vysokých domů, přeskakoval z jednoho na druhý, než se dostal zpět k Hyperionu. Tušil, co tady Buffy dělala - došla si pro své věci, to bylo jasné. Smutně se pousmál, Přemožitelka nikdy nechtěla ubližovat svým blízkým, a teď tomu očividně nebylo jinak. Pár pružnými pohyby se dostal do okna jejího pokoje a knihu položil na noční stolek, pak ji bude muset ukázat Gilesovi, však on už bude vědět co s tím. Teď musí především najít Buffy. Vyskočil z okna zase ven a rozhlédl se, pak nasál chladný vzduch do svých plic a pokračoval v hledání. Jak těžké mohlo být najít ji?
Praštila sebou o rozvrzanou postel a přikrývku si přitáhla na téměř nahé tělo. Třásla se zimou, šokem, možná že i strachem, o kterém si myslela, že už přešel… Donutila se obléct si aspoň jedno delší tričko. Stáhla si jeho konce co nejvíc dolů, aspoň po stehna. Rukama si objala paže a začala je třít, aby ten hrozný chlad aspoň trochu přešel. Když zaslechla kroky, ohlédla se a v rychlosti z batohu vyštrachala kolík, pevně ho sevřela v ruce a postavila se do bojové pozice. Klika cvakla a dveře se otevřely.
,,Buffy!" Křikl blonďatý upír, který byl očividně strachy bez sebe.
,,Spiku? Co… Co tu děláš?" Zeptala se váhavě. Tušila, že teď nemůže nikomu věřit. Vlastně nemohla věřit nikdy nikomu…
,,Měl jsem o tebe strach. Pozvi mě dál, lásko…"
,,J-já nevím, jestli můžu," špitla a hlas se jí přitom třásl, neměla ponětí proč se jí podlamují kolena.
,,Jistěže můžeš, přeci mi věříš, ne?"
,,No… Fajn. Tak pojď dál, Spiku," pozvala ho dál s trochu váhavostí ve hlase, jakmile vešel, udělala rychlý krok zpět.
,,Snad by ses mě nebála?" Na tváři se mu objevil úlisný úsměv. Jeho hlas najednou nebyl tak krásně sametový, jako před chvílí. Byl tvrdý a chladný, jako hlas toho… druhého Spika.
,,Spiku?" Nervózně si skousla ret, a jak on přistupoval, tak ona rychle ustupovala, kolík neustále v ruce, ale už ne tak pevně.
,,Jo," během mrknutí oka byl u ní a silou ji držel až těsně u sebe a mohla se vzpírat jak chtěla, ,,jsem to já!" Na obličej mu v mžiku vystoupil démon a on ji bolestivě políbil. V ústech jí udělal několik tržných ranek a upír v něm chtěl její další krev, ale dokázal se dostatečně ovládat. Odtrhnul se od ní, ale rukama ji neustále svíral v železném objetí. Rukou sáhl po té její, ve které držela ostrý kolík. ,,Řekni sbohem, Přemožitelko." S těmi slovy jí kus dřeva vrazil do břicha, vypískla překvapením, bolestí ani tak ne. Hrubě ji odstrčil na zeď za ní a ta byla ve chvíli pomalu celá od krve.
Svezla se až k zemi a rukama si bolestivě vytáhla kolík z krvácející rány. S bolestí v očích vzhlédla k muži nad sebou. Tohle nebyl Spike, ne ten, kterého ona znala. Ještě chvíli se dívala na ten jeho chladný úsměv, který jí ukazoval, pak křečovitě zavřela oči, ztráta krve byla moc velká, dál už nemohla oči udržet otevřené… Prostě upadla do bezvědomí.
To be continued…

(Omlouvám se za krátký díl.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám povídka 'Naděje umírá poslední'?

Ano
Ne
Nečtu ji

Komentáře

1 Annabeth Annabeth | Web | 17. srpna 2011 v 11:03 | Reagovat

Boží :O

2 Karolína Karolína | Web | 17. srpna 2011 v 19:01 | Reagovat

Jů, parádní díl!

3 Willow Willow | Web | 19. srpna 2011 v 14:49 | Reagovat

Zajímavé. Snad se to brzy nějak vyjasní :)

4 Kristýna Kristýna | 22. srpna 2011 v 14:12 | Reagovat

wow 8-)

5 Everlinet Everlinet | Web | 22. srpna 2011 v 17:09 | Reagovat

Nádhera<3 Jako vždy!:) Tak krásně plné emocí,ale Buffy mi je líto :( Tak..hlavně honem pokračování,nebo leknu!<3!!

6 Buffylinka Buffylinka | 28. srpna 2011 v 22:34 | Reagovat

Kde jsou další pokračování??

7 Spiffy Spiffy | Web | 29. srpna 2011 v 8:34 | Reagovat

[6]: Tohle je prozatím poslední díl, další mám rozepsaný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama